Film enfant terrible súčasnej francúzskej kinematografie Gaspara Noého sa pohybuje na pomedzí halucinácie a reality. Snímka Vojdi do prázdna z prostredia tokijských nočných klubov rozpráva o láske, živote i smrti. Noé o svojom filme, nominovanom na MFF Cannes na Zlatú palmu, povedal: „Vojdi do prázdna bude divákov desiť, rozplače ich i zhypnotizuje.“ Po tragickej smrti rodičov pri autonehode súrodencov Oscara a Lindu rozdelia. Stretnú sa až po čase v Tokiu – v rušnom, tajomnom a pre dvoch mladých ľudí nebezpečnom meste.

Oskar pracuje ako drogový díler, Linda v striptýzovom bare. Obaja si sľúbia, že sa už za žiadnych okolností nikdy neopustia. Počas jednej noci je však Oscar pri policajnej razii zastrelený. Lenže sľub, ktorý dal sestre mu nedovolí opustiť tento svet. Jeho duch blúdi nočným Tokiom a realita stráca pevné obrysy. Prítomnosť sa začína miešať s minulosťou i budúcnosťou a vytvára vizuálne úchvatný a zároveň desivý koktejl. Podle scenáristy a režiséra Gaspara Noého (nar. 1963) je jeho snímek Vejdi do prázdna především univerzálním melodramatem o mladém muži, který se zaváže slibem, že bude vždy ochraňovat sestru, o což se snaží i po své smrti. – Oscar a Linda se jako malí měli rádi. Po smrtelné autonehodě rodičů, kterou oba přežili a která se pro ně stala děsivou noční můrou, skončili v různých náhradních domovech. Až po letech se setkávají v Tokiu: Oscar je drogovým dealerem a sám fetuje, smyslná Linda se uchytí jako tanečnice ve strip baru. Jejich nový „rodinný“ život, na nějž se tolik těšili, přeruší záhy mladíkova násilná smrt… – Gaspar Noé nezastírá inspiraci Tibetskou knihou mrtvých, která hovoří o mezibytí a má být poučením zemřelému na cestě do zásvětí. Ostatně už v expozici prozradí Oscarův přítel Alex, co člověka po smrti (a potažmo diváka ve filmu) čeká… – Mozaikovitě vyprávěný příběh o lásce, sourozenectví, pomstě, smrti a o životě po životě, odehrávající se na přeskáčku v dávné a nedávné minulosti, v současnosti i budoucnosti, v realitě i mimo ni, má svůj vlastní řád a logiku. Tvůrci snímají vizuálně podmanivé a často barevně agresivní halucinace protagonistových „tripů“ i nezvykle pojaté otevřené sexuální scény. Divák dění vnímá především očima hlavního hrdiny, který ve filmu sám moc vidět není. Pro někoho může být střídání rychlých sekvencí s dlouhými statickými záběry včetně úporného „blikání“ únavné a vysilující, zvláště s ohledem na délku filmu. Za zmínku stojí úvodní titulková sekvence ve stylu hekticky blikajících neonových nápisů. – Francouzský filmař (který se na filmu podílel i jako švenkr) tak opět dostál své pověsti.

O filme

• Réžia: Gaspar Noé
• Scenár: Gaspar Noé
• Kamera: Benoît Debie
• Strih: Gaspar Noé, Marc Boucrot, Jérôme Pesnel
• Hudba: Thomas Bangalter
• Hrajú: Nathaniel Brown (Oscar), Paz de la Huerta (Linda), Cyril Roy (Alex), Emily Alyn Lind (malá Linda), Jesse Huhn (malý Oscar), Olly Alexander (Victor), Masato Tanno (Mario), Ed Spear (Bruno), Sara Stockbridge (Suzy), Sakiko Fukuhara (Saki), Nobu Imai (Tito), Yemi [Emi Takeuchi] (Carol), Janice Sicotte-Beliveau, Simon Chamberland (rodičia) a ďalší)

Ocenenia

Zvláštna cena poroty, Cena za kameru (B. Debie) – Katalánský MFF Sitges 2009